Úvahy o komunikativní konstrukci reality

Ve svém racionalistickém optimismu osvícenská filosofie očekávala, že se věda bude rozvíjet kontinuálním vývojem faktu a teorie. Nicméně, jak před časem poukázali historici vědy, rozvoj přírodních věd byl v minulých stoletích podstatně komplexnější, než bychom se na základě tohoto očekávání domnívali. Takzvaná „normální věda“ byla vysoce rezistentní vůči teoretické změně a netransformovala se krok po kroku tak, jak se hromadily nové důkazy. Je-li toto ten případ ve vědních oborech, které jsou teoreticky nezávislé na Baconových „idolech rodu“, spoléhajících se na výměnu objevů a myšlenek v univerzální komunitě badatelů, dalo by se očekávat, že humanitní vědy, v širokém významu pojmu, by měly být proti kumulativní změně ještě odolnější.